Krok za kulisy: Kontrola zbraní před závody

Prvním měřením na zbrani je tzv. primární odpor spouště. „Malorážka se postaví kolmo hlavní vzhůru, na spoušť se pověsí kalibrované certifikované závaží, (viz foto) kterou spoušť musí vydržet a lidově řečeno nesmí scvaknout. Pokud kontrola neprojde na poprvé, může mít jiný rozhodčí druhý pokus, případně sám závodník odejde za svým týmem, kde může spoušť vyladit tak, aby to půlkilové závaží unesla. Musí to stihnout do konce nástřelu,“ vysvětlil Radovan Ježek.

Podle něj se stane jen výjimečně, že by zbraň touto kontrolou neprošla. „Závodníci už to mají tak vyladěné, že k tomu téměř nedochází. Přesně půl kila tam má málokdo, spíš si tam biatlonisté nechávají malou rezervu, aby neměli komplikace,“ dodal Ježek.

Druhá kontrola zbraně má taky co dělat s jednotkami hmotnosti, jednoduše řečeno, zbraň se zváží na kalibrované digitální váze. Tímto testem neprochází zbraně všech závodníků, ale vylosuje se deset biatlonistů, jimž se zbraň zváží. Na váhu se malorážka pověsí a na displeji je krásně čitelné, kolik váží. Limit je 3,5 kilogramu, to znamená, že zbraň bez řemene, zásobníků a náhradních nábojů nesmí být lehčí než takto definovaná hmotnost. „Prakticky se nestává, aby flinta neprošla tímto vážením. Sem tam se mi stane, že hmotnost se blíží limitním třem a půl kilům, ale to je opravdu zřídka kdy,“ konstatoval Radovan Ježek. Pro vaši orientaci uveďme, že námi testovaná zbraň vážila 3,714 kg.

Jestli zbraň projde těmito kontrolami, zapíše se číslo zbraně do úředního protokolu, resp. jeho poslední trojčíslí, aby se dalo případně dohledat, zda biatlonista použil opravdu zváženou zbraň. Tím kontrola v tunelu skončí, další proběhne těsně před startem a rozhodčí se přesvědčí, že biatlonista nestartuje s nábojem v komoře. Pak může biatlonista odstartovat do závodu.